18 let mého znalectví a expertizy v IT

Znalectví je takový obor, na který se snad ani nedělá reklama. S nadsázkou občas při předání vizitky říkám: „je lepší mne nepotřebovat“. Ale už jsem znalcem v oboru kybernetika – výpočetní technika 18 let, tak jsem si řekl, že přece jen trochu vysvětlím, co vlastně dělám. Nejčastěji říkám, že dělám v oboru kybernetické bezpečnosti, ale i tak bude lepší rozebrat podrobně. Původně jsem si v klidu tento článek rozmýšlel jako bilancování, ale pak jsem se ne vlastní vinou dostal do záře reflektorů, přestože jsem stejně jako vždy dělal jen svoji práci, a tak dostal tento článek nový náboj.

Proč dělám znalce? Má to dva hlavní důvody, jeden se vztahuje k mému dětství, kdy mi babička, která se významně podílela na mé výchově, vštěpovala, že každý by měl udělat něco pro to, aby byl svět spravedlivý a aby se nám tu všem lépe žilo. Prožila dvě války, její ruce byly ztvrdlé mozoly, nikdy jsem vlastně nezažil, že by nic nedělala. Ještě v 88 letech pomáhala jako dobrovolná sestra Červeného kříže u odběrů krve. A nikdy si na nic nestěžovala, vždy měla vlídné slovo a pochopení. Takže takové poselství se vám zaryje pod kůži.

Druhým důvodem je úžasná rozmanitost technologií, služeb, činností a problémů, se kterými se každý den setkáte. Posuzujete 30 let staré aplikace a jejich zdrojové kódy, hledáte důvod, proč aplikace padá, je pomalá, nebo rekonstruujete zpětně děj, který nastal před nějakým problémem. Porovnáváte funkčnosti aplikace se zadávacími dokumenty. Jindy pomáháte zpracovat technické zadání, jeho provázání do právních dokumentů výběrového řízení, jednáte s dodavateli, sedíte v komisi a posuzujete, zda byly podmínky naplněny, dohlížíte na analýzu a implementaci systému tak, aby odpovídal původnímu záměru. A ještě jindy jednáte za klienta v rámci změnových řízení. Další den zajišťujete data z mobilního telefonu nebo počítače, převádíte je do formátu, kterému rozumí zadavatel posudku, aby je dokázal vyhodnotit. Několikrát jsem trávil čas i v serverovnách a zajišťoval data rozsáhlých informačních systémů. Před složitějšími úkony si musíte nastudovat kromě technologií možné i nemožné varianty, protože na místě nemůžete udělat chybu, která by znamenala ztrátu důkazu. Prostě každý den mne může překvapit jiná technická finesa, a tak se musím neustále vzdělávat a udržovat vědomostně v kondici. Je to pro mne vždy výzva a současně i odpovědnost a závazek, protože na konci každého úkonu nebo posudku je nějaký verdikt, na který se spoléhá hodně lidí.

18 let, přes 1800 posudků a množství dalších úkonů, které neskončily posudkem. Mými zadavateli jsou různé složky Policie ČR, soudy, státní instituce, firmy, advokátní kanceláře anebo i běžní lidé, kteří řeší nějaký technický problém a hledají pomoc. Za ty roky jsem se naučil vysvětlit i složitá technická témata tak, aby je pochopili lidé s humanitním vzděláním. Jak písemně v posudku, tak ústně při slyšení u soudního řízení. Vlastně jsem díky tomu začal tak trochu i přednášet a školit. Věřím, že jsem si vybudoval svou prací reputaci nejen jako znalec, ale i jako odborník na informační technologie a kybernetickou bezpečnost. Největším důkazem je to, že se na mne zadavatelé obracejí opakovaně a nové zadavatele často získám z řad těch, kteří stáli na druhé straně sporu, kde jsem podával posudek nebo vysvětlení. V seznamu mých referencí je spolupráce na nejvýznamnějších státních zakázkách v objemech miliard i desítek miliard korun, mnoho úspěšně dokončených výběrových řízení nebo úspěšné implementace informačních technologií nezbytných pro běh našeho státu, Píšu to zde proto, že v registru smluv se dá dohledat (a bylo i dohledáno) za posledních 15 let množství zakázek, a to nezávisle na tom, kdo byl v té době ministrem nebo kdo byl ve vládě. Veškeré moje služby byly založeny na expertize, spolehlivosti, dobrém jméně a respektu k mé práci. Kdyby tomu tak nebylo celých 18 let a kdyby převážná většina z těch, s kterými jsem spolupracoval, nevěřila, že jsem svou práci udělal dobře, že ji i nadále dělám dobře a že jsem kdykoliv připraven jim opět pomoci s dalším problémem, nefungovalo by to. Tomu odpovídají i smlouvy, které jsou obvykle víceleté a čerpají se postupně dle toho, jak zadavatel potřebuje mé služby. A jsem známý i tím, že často pracuji i nad rámec smluv, protože se vždy snažím, aby vše bylo provedeno tak, jak bylo zadáno, a ne vždy se to vejde do smluv a objednávek.

Znalec je tím, kdo na základě svého slibu i morálního kreditu zkoumá a podává objektivní a nezkreslené skutečnosti nezávisle na tom, která ze stran úkonu jej platí. Pokud by tomu tak nebylo, byl by celý systém špatně. A věřte, že v mém případě raději nedostanu zaplaceno, než bych se zpronevěřil tomu, co dělám. I to je právem znalce: odmítnout posudek, v rámci nějž by nemohl provést objektivní posouzení. Znalectví je jen jednou z mnoha činností, kterým se věnuji a je mým svobodným rozhodnutím, zda jej budu dělat nebo nebudu. Nejsem na něm ani ekonomicky závislý, dlouhá léta jsem jej dělal za vyhláškovou cenu 350 Kč/ hodinu vysoce odborné práce. Znalectví dělám proto, že mne to baví a dává mi to smysl a věřím, že to dává smysl i těm, pro které jsem pracoval, pracuji a pracovat i budu.

Současná kauza ukázala, jak rychle dokáží někteří lidé ode mne dát ruce pryč. Nemám to nikomu za zlé. Významně více však bylo těch, kteří si mé práce cení a vyjádřili mi podporu, dokonce nabídli i pomoc. Moc si toho vážím. Nejvíce mi vadily lživé a tendenční informace od lidí, kteří tématu nerozumí a sledují si jen své jiné cíle a já se do toho jen připletl. Od těch bych čekal nějakou sebereflexi, asi by mne potěšila od některých z nich i omluva, abych si jich dokázal vážit, protože každý se může splést. Ale to bych asi chtěl moc :).

Za sebe mohu říci jen to, že jsem stejně jako vždy dělal svou práci, na kterou jsem byl najat, nastudoval jsem si vše o historické technologii předem, udělal si technickou přípravu, celou transakci jsem zvládl bez jediné chyby a vše bylo provedeno dle požadavku, který jsem měl v předaných a odsouhlasených dokumentech.  Nečekám vděčnost, jen bych byl rád, aby se věci prezentovaly takové, jaké jsou.

Trochu se omlouvám za dlouhý text, ale chtěl jsem to říct . . .